Vysoká neúspěšnost studia, obzvláště u studentů 1. ročníků, je dlouhodobým problémem, který řeší většina vysokých škol nejen v ČR. Podle publikace [1] se v zemích evropské unie pohybuje neúspěšnost mezi 20 % a 54 %. U distančního studia, které je v současné době v ČR hlavním nástrojem, jak řešit vzdělávání v období krize, je procentuální úspěšnost dokončení studia dle mezinárodních studií pouze 78 % [2] Ukazuje se, že mezi nejvýznamnější důvody patří způsob výuky a chybějící včasná podpora ohrožených studentů ze strany univerzity [1].

Tento stav má bezpochyby ekonomický vliv na společnost i na jednotlivce, a kromě toho může docházet ke ztrátě talentovaných jedinců, kteří potřebují pouze překonat prvotní obtíže. 

V ČR neexistuje doposud žádné komplexnější řešení, které by umožňovalo tento problém analyzovat a poskytnout účinné nástroje pro akademické instituce.

Tento stav je stále silněji reflektován samotnými vysokými školami, a je ještě zesílen aktuálním stavem krize ve vzdělání díky COVID-19.

[1] Quinn, J. (2013). Drop-out and Completion in Higher Education in Europe among students from under-represented groups. European Commission

[2] Simpson, O. (2010). 22% – can we do better? Supporting students at a distance. From Articles on Distance Education: http://www.94669.mrsite.com/